V rámci předmětu Nauka o pramenech dostal každý ze studentů za úkol vypracovat seminární práci o jedné z obecních kronik deponovaných ve Státním okresním archivu v Olomouci. Mně byla přidělena Pamětní kniha sloučených obcí Bělkovice-Lašťany, jež se nachází ve fondu MNV Bělkovice jako kniha 133 se signaturou 01-88. Cílem práce neměl být výčet zaznamenaných událostí, ale spíše seznámení se s tím, jaké typy informací takováto obecní kronika poskytuje. Součástí práce měl být i stručný výklad dějin obce, k níž se kronika vztahuje.
I. Stručný náhled na historii obce Bělkovice-Lašťany
Obec Bělkovice-Lašťany vznikla v pravém slova smyslu až k 1. lednu 1960, kdy se spojily do té doby samostatné obce Bělkovice a Lašťany. Náznaky snahy o spojení obou vesnic, ležících v údolí Trusovického potoka téměř 10 kilometrů severně od Olomouce, lze sledovat již od první republiky, ale k jejich definitivnímu sloučení došlo až v souvislosti s novou územněsprávní organizací roku 1960.
Obě obce však mají svou bohatou a dlouhou historii. Doklady o lidské činnosti na tomto území spadají až do neolitu. Každá z původních samostatných vesnic má svojí vlastní historii, a proto je dobré věnovat se každé ve stručnosti zvlášť.
Nejstarší písemná zmínka o obci Lašťany sahá až do roku 1087, což je pro takovéto malé sídlo netypické. Nacházíme jí v zakládací listině kláštera Hradisko u Olomouce, kterou nechal sepsat olomoucký údělný kníže Ota. Kníže klášter nejen založil, ale také mu věnoval statky, mezi nimiž nacházíme i jméno Lašťan. Rok 1078 však není rokem založení obce, jejíž vznik můžeme klást do dřívější doby, asi do poloviny 11. století. Další zprávy o Lašťanech ve 12. a 13. století pocházejí především z listin, v nichž jsou zachyceny spory mezi klášterem a biskupstvím či panským rodem Šternberků o majetek. Vesnice patřila klášteru i po husitských válkách, které však znamenaly velké hospodářské těžkosti. Ve druhé polovině 15. a v 16. století víme o Lašťanech především díky neutuchajícím sporům s okolními vesnicemi o hranice lesů a pastvin. Lašťany velmi poznamenala třicetiletá válka, neboť podle lánového rejstříku z roku 1677 zde bylo 13 opuštěných usedlostí a pouze 17 osedlých. K roku 1843 žilo v obci 585 obyvatel v 82 domech.[1]/
O Bělkovicích pocházejí první písemné zprávy ze 13. století, konkrétně z roku 1238, ale lze předpokládat dřívější existenci obce. Ve zmiňovaném roce byl na listině krále Václava I. uveden jako jeden ze svědků šlechtic „Rathiborius de Belchowicz“. Pravděpodobně Ratiborovým synem byl nejvýznamnější člen tohoto rodu Budislav, který se věnoval církevní dráze a zastával na přelomu 13. a 14. století téměř 40 let hodnost děkana olomoucké kapituly. Právě v jeho domě byl zavražděn Václav III. Budislav byl nejspíše posledním členem svého rodu, neboť odkázal rodový majetek, samozřejmě včetně Bělkovic, olomoucké kapitule. Celé území nakonec kapitula odstoupila biskupovi. Na počátku 15. století a za husitských válek byly z důvodu finanční krize Bělkovice několikrát zastaveny světské vrchnosti. Velmi cenný pro dějiny obce a představu o tehdejší poddanské vesnici je popis Bělkovic v soupisu statků olomouckého biskupství z roku 1465. Obci bylo také roku 1527 biskupem Stanislavem Thurzem uděleno cenného práva pečeti. Podle lánového rejstříku bylo k roku 1678 v Bělkovicích 41 osedlých, z toho 6 zahradníků. Tato čísla řadila Bělkovice do skupiny obcí s větším osídlením. Vesnice se rozrůstala i nadále a v roce 1843 jí tvořilo 94 domů, v nichž žilo 661 obyvatel.[2]/
Po reformě státní správy v polovině 19. století byla každá z blízkých obcí začleněna do jiného správního a soudního okresu – Lašťany do šternberského a Bělkovice do olomouckého. Počet obyvatel v obou obcích v dalších letech nadále stoupal, ale do 1. světové války nepřesáhl v každé obci tisíc obyvatel. Na sklonku 19. století se zde rozvíjela spolková činnost, např. roku 1895 zde byl založen Sokol. V obou vesnicích byla již od první poloviny 19. století školy, které však na jeho konci kapacitně nedostačovaly. První světová válka si vyžádala značné oběti na místních rodácích, jen z Bělkovic padlo 43 mužů. I za první republiky byl vyvíjen značný spolkový život – činil se zejména Sokol a jiné tělovýchovné spolky, hasiči a divadelní ochotníci; v Bělkovicích vzniklo také kino a v obou obcích knihovny. Po Mnichovu ležela hranice mezi Říší a Protektorátem těsně za oběma obcemi, které však náležely do protektorátu. Za německé okupace bylo několik občanů odvezeno do koncentračních táborů a mnoho z nich se již nevrátilo. Našli se však i takoví, kterým se podařilo uprchnout do Anglie, kde dva z nich bojovali jako letci v československých perutích. Bělkovice i Lašťany byly osvobozeny 5. května 1945 Rudou armádou po menším boji s německými jednotkami v Bělkovicích. V 50. letech došlo ke vzniku JZD v obou obcích – v Bělkovicích v roce 1953, v Lašťanech o tři roky později. K výše uvedenému sloučení obcí došlo roku 1960, následujícího roku došlo také ke sloučení JZD. V roce 1977 žilo ve sloučené obci 1 825 obyvatel a při posledním sčítání lidu v roce 2001 bydlilo v obci s 513 domy 1 854 obyvatel.[3]/
II. Pamětní kniha sloučených obcí Bělkovice-Lašťany
Přesný název kroniky obce Bělkovice-Lašťany, které je věnována tato práce zní „Pamětní kniha sloučených obcí Bělkovice-Lašťany“. Vznik této knihy je také jedním z důsledků spojení obcí do jedné. Každá obec do té samozřejmě vedla svoji kroniku, ale z důvodu sloučení byly práce na původních knihách ukončeny a započalo se se psaním kroniky nové. Tedy kroniky pro nově vzniklou obec. Zmíněná pamětní kniha obsahuje záznamy z let 1961 – 1980. Každý rok kronika zachycuje v samostatném oddíle. Všechny záznamy jsou v ní provedeny pouze ručně. Velikost knihy se blíží k formátu A3, a to postaveného na výšku. Vázána je v pevných kožených deskách a nese vyražený a zlatem vybarvený nápis KRONIKA. Kniha má 392 stran, z čehož je pouze 385 popsaných. Se zavedením kroniky však byly značné potíže. Přestože se obce spojily již v roce 1960, nový kronikář byl ustanoven až o čtyři roky později. Tato proluka byla také ovlivněna tím, že původní kronikář, řídící učitel v. v. Alois Dočkal, se své funkce, vzhledem k pokročilému věku a svému zdravotnímu stavu, vzdal. Velkou zvláštností této kroniky je, že ačkoliv je v ní zaznamenáno necelých 20 let, vystřídalo se při její tvorbě hned pět kronikářů. Obsah kroniky, však přes tento fakt zůstává prakticky totožný. Jen v některých letech, kdy místo kronikáře nebylo obsazeno a kdy se tato léta dopisoval zpětně, jsou zápisky poněkud chudší a stručnější. Co je tedy v kronice zachyceno? Co všechno se z ní můžeme dozvědět?
Na počátku zápisu z každého roku je určitý úvod k událostem celého roku, často velmi stručný. V líčení každého roku jsou pak vždy obsaženy odstavce, věnující se fungování školy, školky, knihovny, MNV, JZD, a mnoha různých spolků. Ze zápisků o školství se může čtenář dozvědět počet dětí v jednotlivých třídách, jména učitelů či kulturní akce pořádané školou. V pasáži o MNV jsou zaznamenány případné změny v jeho obsazení, většinou však jeho úspěšná činnost a fungování dílčích komisí. Obsáhlá bývá stať o JZD. Tvoří jí většinou značné množství tabulek, vykazujících počet družstevníků, výměru obdělávaných ploch, výnosy jednotlivých pěstovaných plodin, jejich propočet na hektar, početní stav chovaného dobytka, dojivost, finanční náklady na činnost družstva atp. V zápisech věnovaných místní knihovně kronikář obvykle zaznamenává počet všech svazků, které knihovna vlastní, a dále počet výpůjček. Zajímavé je, že kronikáři si často stěžují na klesající počet výpůjček, zejména u mladších čtenářů a tento jev svádí na odběr mnoha časopisů a neustále se rozšiřující rozhlas a televizi.
Ze spolků bývá největší pozornost věnovaná Sokolu. Zvláště pak od roku 1963, kdy byl v obci pod jeho patronací založen fotbalový klub TJ Sokol Bělkovice-Lašťany. Dlouhé odstavce obsahují i zprávy o činnosti Osvětové besedy, pořádající různé kulturní akce, např. plesy či slavnosti u příležitosti státních svátků. Další spolky a zájmové organizace již pouze vyjmenuji: požárníci (Místní jednota československé požární ochrany), Svaz československo-sovětského přátelství, Svaz chovatelů drobného zvířectva, Československý svaz mládeže, Myslivecké sdružení, Český svaz žen a Československý ovocnářský a zahrádkářský svaz. Je nutné podotknout, že některé z těchto spolků se v zápisech vyskytují každoročně, např. požárníci, a jiné řidčeji, např. zahrádkáři.
Pravidelně, ale ne v každém roce se v knize objevují záznamy o činnosti místní spořitelny, především kolik v ní bylo celkem uloženo, místního kina a podniku komunálních služeb. Velmi zajímavou část kroniky tvoří rovněž zápisy o počasí. Nejsou bohužel v každém roce, neboť první kronikář tomuto jevu nevěnoval pozornost. V dalších letech se však situace velmi zlepšuje a objevuje se dokonce úhledně provedený graf srážek. Od počátku 70. let kronikáři rozšiřují své zápisy o souhrnné, chronologicky řazené zprávy celorepublikového a celosvětového významu.
Kronika obsahuje samozřejmě i části, které z logického hlediska nelze uvádět s železnou pravidelností. Mám na mysli především zvláštní události v obci, stavbu nových společenských zařízení, budování chatové oblasti... V kronice jsem jich zaznamenal hned několik. Na prvním místě je asi třeba zmínit oslavy výročí 900 let od první písemné zmínky o Lašťanech konané v roce 1978. Jejich přípravě a líčení samotného průběhu je věnováno několik stránek. Podobně, i když samozřejmě stručněji, je popisován vznik fotbalového oddílu v obci, jenž se v této „kategorii“ zápisů objevil ještě několikrát, především při rozsáhlém budování fotbalového hřiště a celého sportovního areálu. Z dalších podrobných zápisů pouze zmíním vznik koupaliště v roce 1972, budování kanalizace, požár ve mlýně, výstavbu školní jídelny a regulaci potoka. Velmi zajímavý je zápis v kronice z 13. května 1965, kdy se do ní podepsala a mnoho budoucích úspěchů popřála sovětská delegace z voroněžské oblasti.
Nesmíme zapomenout, že v kronice se objevují také úřední záznamy. Jak bylo v době psaní kroniky povinné, po ukončení zápisu z jednoho roku byl tento záznam schválen tamním MNV – šlo o razítko, datum a podpis předsedy MNV.
Pozoruhodnou, i když poněkud netypickou částí kroniky jsou zápisky, které se věnují změnám kronikářů. Jejich autoři jsou kronikáři sami. Ať již takto veřejně odůvodňují svůj odchod z tohoto místa, či při nástupu do této funkce uvádějí svůj stručný životopis a důvody, jež je vedly k zastávání funkce kronikáře.
Tímto odstavcem jsme se již dostali k osobám kronikářů. Zvláště v případě této kroniky je to velmi zajímavé téma. Každý autor tvář kroniky změní a vtiskne jí svůj osobitý výraz. Zde však došlo ke změnám až příliš častým – za 20 let se vystřídalo pět kronikářů. Při každé změně trvalo značnou dobu, než se našel nový kronikář a kniha se tak musela dopisovat zpětně, což jí mírně uškodilo a asi nás připravilo o některé zajímavé detailní informace.
Prvním kronikářem po spojení obcí v jednu se stal až roku 1964 důstojník v. v. František Herold. Původním autorem obecní kroniky před spojením obce byl totiž bývalý učitel Alois Dočkal, který se vzdal této funkce ze zdravotních důvodů a kvůli vysokému věku. Heroldovy zápisy k jednotlivým rokům obsahují obvyklé části, ale jsou poměrně stručné. Zpočátku je to způsobeno nejspíše nutností dopisovat minulé děje, později píše obšírněji, ale v posledním roce svého působení je velmi stručný. Své funkce se František Herold sám vzdal k roku 1966. Jako důvod uvádí fakt, že jeho schopnosti k této činnosti nejsou dostačující.
Roky 1966 – 1968 zapisoval již staronový kronikář Alois Dočkal, učitel v. v. Jeho zápisy jsou, snad i vzhledem k tomu, že nemusel nic zpětně dopisovat a měl již s touto funkcí své zkušenosti, daleko detailnější a mnohdy velmi zajímavé. Začíná např. zaznamenávat počasí a do kroniky vlepil výše zmíněný graf dešťových srážek. Podrobnější zprávy vede především o činnosti JZD. Vždy úvod a závěr zápisu o daném roku se snaží psát s určitou politickou angažovaností. To se mu však stalo osudným. V závěru k roku 1968, ačkoliv v úvodu si nedovolí žádnou kritiku, konstatuje, že národ prožívá těžké doby a cituje J. A. Komenského: „I já věřím Bohu, že po přejití vichřic, vláda věcí Tvých se zase navrátí k Tobě, ó lide český“. V následujícím roce je A. Dočkal bez sebemenšího vysvětlení vystřídán novým kronikářem.
Od roku 1969 se stal novým kronikářem učitel Jaroslav Černý, který se ještě v úvodu svého zápisu vrací k událostem roku předchozího a hodnotí je z normalizačního hlediska. V tomto duchu se nesou i ostatní zápisy. Daleko více, než jeho předchůdci se věnuje funkci KSČ ve vesnici. Od roku 1970 do kroniky začíná řadit i světové a zvláštní místní události, v čemž ho jeho následovníci napodobují. Věnuje pozornost také počasí, ale Dočkalovy kvality zdaleka nedosahuje. V posledním roce svého kronikářství – tedy roku 1972 – se snaží zápisy rozčlenit do několika úplně samostatných odstavců, jako např. JZD, Veřejný život, Školství, kultura, vzdělávání,... To však v kronice následování nemá.
Po jeho odchodu na nové školní působiště do Moravské Huzové v roce 1972 není kronika vedena další tři léta. Až v roce 1975 se novým kronikářem stává důchodce a bývalý soustružník Oldřich Kračmar. Stihl však zapsat pouze jediný rok, neboť v prosinci téhož roku zemřel. Přestože dopisuje pouze rok 1973 a to ještě s odstupem dvou let, je jeho zápis dlouhý a bohatý na detaily, především o činnosti zájmových organizací a spolků.
Posledním kronikářem této pamětní knihy se až v roce 1977 stal Jiří Skarupský, vedoucí zámečnického střediska pro opravy chladících zařízení v Olomouci. Měl před sebou velmi těžký úkol, dopsat kroniku od roku 1974. Poradil si s ním poměrně zdařile a již od roku 1975 jsou informace bohaté na detaily a vypadají jako zapsané současně s nimi. Jsou však mírně stručnější než u jeho předchůdce. V roce 1978 velmi pěkně zaznamenává průběh oslav 900 let od první písemné zmínky o Lašťanech. Je snad dobré zmínit, že byl také spoluautorem knihy „Bělkovice-Lašťany. 900 let od první písemné zmínky“. Poslední dva roky zapsané v této kronice tvoří více jak 100 stran; rok 1979 59 stran a rok následující 52 stran. Autor vše popisoval opravdu pečlivě. Opět zaznamenává mnoho informací z činností zájmových organizací a také JZD.
Jak již bylo zmíněno výše, kronika nemá popsány všechny strany – 7 jich je čistých. Kronikář se pravděpodobně rozhodl začít nový rok, jehož zápis by zcela jistě do oněch sedmi stran nevtěsnal, do nové knihy. Možné také je, že přešel na strojopis, jak bylo v některých podobných obecních kronika v té době zvykem.
Pamětní kniha sloučených obcí Bělkovice-Lašťany je pro tuto obec značně cenným pramenem. Vykazuje znaky typické obecní kroniky a její hranice až na výjimky nepřekračuje. V obecní kronice je totiž asi zbytečné uvádět události celorepublikového a celosvětového významu, které s životem v obci nemají přímou souvislost, ačkoliv je pravda, že ho jistě svým způsobem mohou ovlivnit. Na kronice musíme zvláště ocenit pečlivost, jež je věnována zájmovým organizacím a spolkům, především fotbalovému klubu. Vůbec celý život v obci je popsán poměrně hezky. Vše je ale tvořeno v závislosti na době vzniku. Přitažlivé např. vůbec nesou tabulky dojivosti a výnosu plodin JZD. Kronika zkrátka takřka úplně odráží a charakterizuje dobu, v níž byla psána, a to je určitě z hlediska historického zkoumání pozitivní. O významu této kroniky pro obec Bělkovice-Lašťany snad ani nemá význam hovořit – uchovává přece dějiny této obce. A ačkoliv pro mě nebyl zajímavý soupis členů některých spolků či komisí, pro tamního rodáka to můžou být jeho předci, příbuzní či předchůdci. Jednoduše řečeno, každá obecní kronika má, minimálně v místě vzniku, své nezastupitelné místo.
[1]/ Kouřil, Miloš a kol.: Bělkovice-Lašťany. 900 let od první písemné zmínky. Bělkovice-Lašťany 1978
[2]/ Kouřil, Miloš a kol.: Bělkovice-Lašťany. 900 let od první písemné zmínky. Bělkovice-Lašťany 1978; Spáčil,
Vladimír: Pečeti a znaky měst, městeček a obcí olomouckého okrasu. Olomouc 1985
[3]/ Kouřil, Miloš a kol.: Bělkovice-Lašťany. 900 let od první písemné zmínky. Bělkovice-Lašťany 1978
http://sternbersko.mikroregion.cz/belkovicelastany/;
http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/500526?OpenDocument
Literatura a prameny
Kouřil, Miloš a kol.: Bělkovice-Lašťany. 900 let od první písemné zmínky. Bělkovice-Lašťany 1978
Spáčil, Vladimír: Pečeti a znaky měst, městeček a obcí olomouckého okrasu. Olomouc 1985
http://sternbersko.mikroregion.cz/belkovicelastany/
http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/500526?OpenDocument
Martin Barus
2024 ©