Jihlava, Prospektrum 1998, 240 stran + 20 fotopříloh, ISBN 80-7175-078-6.
Petr Prokš se narodil r.1954 v Teplicích. Vystudoval filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracuje v Oddělení dějin 19. a 20.stol. Historického ústavu Akademie věd České republiky. Svou pozornost pak věnuje dějinám Rakouska – Uherska a českých zemí ve zmíněném období. Z jeho publikací můžeme jmenovat: Československo a lidově demokratické státy 1945-1948 (Praha 1989), Konec jednoho experimentu: Krize a pád totalitního režimu v Československu 1968-1989 (Praha 1993), Od monarchie k republice: Češi a Slováci v boji za společný stát 1914-1918 (Praha 1993), Československo a západ 1945-1948: vztahy Československa se Spojenými státy, Velkou Británií a Francií v letech 1945-1948 (Praha 2001) nebo Konec říše Habsburků: střední Evropa v politice a vztazích Německa a Rakouska-Uherska (1867/1871-1918) (Praha 2004). Je redaktorem ročenky Moderní dějiny a členem redakční rady Slovanského přehledu.
Na 240 stránkách v jedenácti kapitolách se čtenář seznámí s válečnými léty 1914 –1918 a přímým vztahem mezi Čechy a Habsburskou monarchii na pozadí 1. světové války. Seznámíme se s dobou, jenž pro český národ znamenala boj za vlastní stát na všech frontách, ať už politických nebo vojenských. Autor se snaží o co nejvěrnější ztvárnění a přiblížení historického vývoje oné doby. Celá publikace je řazena chronologicky (dle kapitol). Tato metoda se mi zdá býti šťastnou volbou. Čtenář vidí, v jaké časové posloupnosti se odehrávaly více či méně důležité události pro český národ. Autor se zabývá vnitřním vývojem v českých zemích a zahraničním československým odbojem. Můžeme zde sledovat aktivitu pozdějších přestavitelů československého státu, tzn. T.G. Masaryka, E. Beneše, M. Štefaníka, K. Kramaře,V. Klofáče atd., jejichž zásluha na vzniku státu je obrovská.
Obrazový materiál, který je připojen, zobrazuje hlavní představitele domácího a zahraničního odboje, legionáře, jakož i vojáky Dohody a Trojspolku a rovněž představitele dalších mocností bojujících ve válce (např.: Julius Andrassy, Heinrich Lamasch, Vilém II. Karel I., V.N. Šokorov, N.N. Duchonin, Mikuláš II., Ottokar Czernin a další). Je zde i fotografie z 28. října 1918, kde na Václavském náměstí je socha sv. Václava obklopena lidem radujícím se z vyhlášení samostatnosti.
Zdá se mi, že autor nic neopomenul a popsal válečná léta svým způsobem detailně. Zaujala mě část o rozdělení zahraničního odboje v sovětském Rusku. Když pod sílícím tlakem radikální části sociální demokracie (které se nelíbilo malé zastoupení členů strany v ČSNR) a vznikem Rudých gard (tj. čsl. oddílů při Rudé armádě) došlo ke vzniku Československé revoluční rady dělníků a vojáků (jejímž předsedou byl bez svého vědomí a souhlasu ,trochu paradoxně, zvolen T.G. Masaryk). Rada se snažila prosadit jako nejvyšší orgán čsl. odbojového hnutí v Rusku. Pro přesun legionářů na východ ztrácela svůj význam až nakonec zanikla, ale i tak radikální sociální demokraté nadále vyvíjeli svou činnost. A po skončení války navrátivše se domů založili Komunistickou stranu Československa.
Musím uznat, že kniha je vydařená, čtivá, ale nabízí se mi otázka pro jakou skupinu obyvatel je tato publikace určena? I když zhruba na 10 stránkách je výčet archivního materiálů, dobového tisku, pamětí, edic či odborné literatury použitých při psaní knížky, chybí mi zde poznámkový aparát. To považuji za veliký nedostatek, neboť teď nedokážu zjistit co autor z toho či onoho materiálu použil. Rovněž mi v publikaci chybí rejstřík, ať už to zeměpisný, věcný nebo jmenný. Myslím si, že věcný a jmenný rejstřík by knížce prospěl. Dokázali bychom najít požadované informace rychleji než postupným listováním dle kapitol. Proto moje odpověď na výše položenou otázku je, že publikace je spíš určena širší veřejnosti, ale musím podotknout, že i odborníkovi může sloužit jako výborná příručka.
Na závěr taková menší úvaha. Všiml jsem si totiž, že Petr Prokš vydal svoji publikaci 80 let po vzniku samostatné Československé republiky. Pro mě nezodpovězenou otázkou proto zůstává, zda to byl úmysl nebo pouhá shoda náhod…?
Benjamin Pytlik, 2005
2025 ©