Je 20 hodin večer a to je doba dávno po večerníčku, kdy všichni pravověrní historikové už dávno spí spánkem spravedlivých. Přesuňme se nyní na katedru, která má, jak už všichni dobře víme, nejen učebny a seminární pracovny, ale i Sklep...
(Vstoupí inkvizitoři, vyjdou na pódium a zformují se do podkovy.)
1: Milé kolegyně, milí kolegové. S vašim souhlasem, bratři, tímto ve jménu svatého katederního oficia zahajuji zasedání. Přiveďte obžalovanou.
(Biřicové se ponoří do davu prváků a vytáhnou odtud vzpouzející se a bědující čarodějnici.)
1: Přiznej se, hříšnice!
Č: Já jsem nevinná, pane! Nic jsem neprovedla!
2: Jsi obžalována z pochybení ve víře a z kázání a šíření kacířství. Přiznej se a ulehči své duši.
Č: Nemám, k čemu bych se přiznávala.
5: Tak se podíváme, jestli obstojíš. Začněme s výslechem.
1: Kdy se konal II. kongres III. internacionály?
Č: 1920.
4: Kolik bylo vězňů v Bastile, když byla osvobozena?
Č: Sedm.
2: A jak se jmenovali?
Č: Nevím.
3: Šéfe, my taky ne.
2: Aha, tak dál.
5: Kde se odehrála bitva u Antietamu?
Č: U Sharpsburgu.
1: Kdo byl největším mytologem českých dějin?
Č: František Palacký.
3: Co je zapsáno v zemských deskách roku 1541?
Č: Hoří!
2: Kolik kapes měl plášť Antonína Bočka?
Č: Spooooustu.
4: Jakou barvu má plyšový archivní hroch doktorky Oppeltové?
Č: Zelenou.
5: Kam emigrovali Japonci po druhé světové válce?
Č:… Nevím.
1: Ha! A máme ji!
2: Přejděme k dalšímu bodu výslechu. Přiznej se, hříšnice, z kterých bludařských knih jsi čerpala své kacířské myšlenky?
Č: Z žádných, pane, já jsem pravověrná! Podívejte, mám tu samé spisy historiografických otců! Pečírka, Vademecum, Le Goffa, Třeštíka, Braudela, dokonce i Ginzburga!
3: Marně se namáháš. Našli jsme u tebe tohle! (Vytáhne dějepis v kostce. Čarodějnice vyděšeně vyjekne.)
5: Věděla jsi, že je vám tato kniha zapovězena?
Č: Věděla, ale-
1: A přesto jsi ji četla a myšlenky v ní obsažené přejímala, nebo- nedej bože- i šířila?
Č: Já, já... já za nic nemůžu, pane. Oni mě navedli!
4: Jména. Chceme jména. (Inkvizitor jí přistrčí papír a tužku. Čarodějnice chvíli něco čmárá, Inkvizitor 2 ji nahlíží přes rameno.)
2: Hm, zajímavé. A tomu člověku jsem už málem schválil bakalářskou práci! (Ostatní inkvizitoři vyjadřují spravedlivé rozhořčení. Pak se chvíli radí, a když čarodějnice dopíše, shluknou se kolem ní.)
1: Svaté katederní oficium tě shledalo vinnou ve všech bodech obžaloby. Zbývá tedy jen vyměřit trest. (Přijme obouruční meč a pasuje ji.) Jelikož ses ukázala nehodnou vstoupit mezi pravověrné, tímto tě odsuzuji k doživotnímu studiu historie.
Č: Ne, to ne! Všechno, jenom to ne! To mě radši upalte!
(Biřici odvlečou čarodějnici do zákulisí. Páter zkusmo mávne mečem.)
1: Další.
(Z hloučku prváků je vytažen další ubožák, absolvuje krátký výslech, je pasován, odchází.)
2024 ©