Co se týče tvého konstatování k Polsku - pouze zopakuji tvou výše zmíněnou větu: "V Polsku...pronikalo více východních vlivů než do našeho prostředí." Právě v reakci na tvé přehnané závěry jsem směřoval mnou připomínku, ale chci se tady hádat o to kdo co řekl a jak to mělo vyznít.
Když se však bavíme o národě a nacionalismu je potřeba zaměřit se na politické a kulturní elity v dané zemi, která byla hlavním strůjcem a propagátorem nacionalismu. V právě v této optice vychází i moje vidění Polského království a polské kultury v 17.-19. století. Můžeme připustit, že obyvatelstvo a elity Litevského velkoknížectví bylo zčásti pod vlivem ruské/pravoslavné kultury. Musíme však upozornit, že "litevská" šlechta byla tvořena z velké části "polskými" rody (katolickými). Neexistence samostatného státu nemusela být překážkou k přihlášení se k "polskému" státu (přesněji k idei polsko-litevské unii).
Chtěl bych se tě zeptat: jak chápeš fakt, že dnešní politická reprezentace (ODS,KSČM) neustále se domáhá "národa" k legitimizaci své politiky? Myslím si, že tato rétorika stále využívá představu o homogenitě českém národa. Nejsou dnešní učebnice dějepisu až příliš etnocentristické? Tedy, že jsou pouze vyprávěním o emancipaci etnických Čechů, kteří vedou statečný a hlavně spravedlivý boj vůči svému okolí? Neměli bychom "opustit" etnické a kulturní chápání pojmu národ a "přejít" spíše k politickému a státnímu?
Děkuji!
Kuba
2024 ©