Komentář: Mýty

Původně jsem uvažoval o založení nového diskusního vlákna, jelikož problematika historických mýtů je značně obsáhlá a netýká se pouze národní identity, která byla původním tématem této debaty.

Problém je podle mého mínění hlavně s mýty ze starších dějin, jelikož mnohé legendy, týkající se novodobé historie mohou být na základě pramenů zpochybněny či vyvráceny (ačkoliv ve veřejném povědomí nezřídka zůstávají pevně zakotveny legendy, které historikové dávno popřeli), zatímco pro středověké období máme k dispozici mnohem méně pramenů, což stěžuje interpretaci některých dobových jevů. V českém prostředí lze tuto skutečnost nejlépe ilustrovat na příkladu svatováclavského mýtu (viz např. Placák, Petr: Svatováclavské milénium).

Nyní bych se však rád vrátil k otázce národní identity a cyrilometodějské tradice. Je vskutku pozoruhodné a značně paradoxní, že českomoravské prostředí dosud zdůrazňuje a někdy nadhodnocuje vliv této misie, přestože po dobu delší než tisíciletí se naše země vyvíjela pod politickým a náboženským vlivem západu. (Tím nemyslím pouze katolicismus, i reformační myšlenky k nám přicházely ze západu.) I v dnešní době náš národ s oblibou zdůrazňuje svou přináležitost k západní kultuře a často má tendenci udržovat rezervovaný přístup k Rusům a jižním Slovanům.

Tím nechci znehodnocovat vliv cyrilometodějské misie, která měla ve své době nesporný politický a kulturní význam, pouze chci na tomto příkladu demonstrovat, jak paradoxními způsoby se mohou utvářet národní mýty a stereotypy.