Můžeš prosím uvést přílad, kdy jsem byl "příkrý v soudech", s výjimkou mého tvrzení, že je politický význam cyrilometodějské mise někdy nadhodnocován? (Tím nemyslím, že by tu žádný význam nebyl, chci pouze říct, že vzhledem k pozdějšímu vývoji byly některé výsledky této mise znehodnoceny. To není kritika mise, ale konstatování faktu.)
Nejsem si vědom toho, že bych tu nějak výrazně vystupoval proti mýtům obecně, pouze jsem konstatoval, že tyto mýty existují a že je tudíž musíme mít na zřeteli.
Rovněž jsem nikdy netvrdil, že se se mýty týkají především starších dějin. Chci pouze upozornit na to, že ke starším a novějším mýtům je potřeba přistupovat odlišným způsobem (viz 1.4). O tom, že si každá kultura vytváří své mýty a stereotypy, rozhodně nepochybuji.
K tomu Polsku: Nikdo zde nemluvil o "orientálním charakteru polských elit a kultury", nicméně stojím si za svým tvrzením, že do Polska v minulosti pronikalo více východních vlivů než do českých zemí. Ohledně západní orientace polských elit v 18. a 19. století jednoznačně souhlasím. (Tato orientace ostatně vychází mimo jiné i ze zmiňovaného polského katolictví.) Kdybychom chtěli jít do detsilů, bylo by potřeba zohlednit to, že národ není tvořen pouze elitami a že situace v jednotlivých částech Polska (které v 19. století neexistovalo jako jednotný stát) se výrazně lišila.
Nemám ovšem v úmyslu tady podrobně debatovat o poměrech v Polsku, v příspěvku 1.6 mi šlo pouze o to, abych krátce nastínil některé rozdíly v kulturním vývoji států střední a východní Evropy.
Jinak toho Řezníka bych si mile rád přečetl, jeden kolega mi slibuje jeho zapůjčení už delší dobu.
Co se týče "národa", považuji vnímání tohoto pojmu za krajně subjektivní. Přináležitost k určitému národu chápu jako výsledek osobního rozhodnutí každého jednotlivce, což se projevuje zejména v eticky smíšených oblastech (nejmenovaný člen výboru budiž toho příkladem 
).
Člověk, narozený v určitém národním státě se nemusí nutně identifikovat s národem. I pokud dotyčný jednoduše přijme skutečnost, že je z etického hlediska příslušníkem určitého národa, ještě to neznamená, že jej k národu váže pocit sounáležitosti.
Na druhou stranu známe příklady, kdy se imigranti či potomci imigrantů zcela identifikují nejen se státem, do něhož se přistěhovali, ale také s příslušným národem.
Z etnografického hlediska sice můžeme definovat národ na základě společného jazyka, dějin, kultury, území atd., nicméně příslušnost jedince k národu je podle mě značně subjektivní záležitostí, nehledě na to, že musíme rozlišovat mezi vztahem člověka ke státu a k národu (a tudíž také mezi patriotismem a nacionalismem).
2024 ©