Diskuze o historických problémech

Pěkný večer,
Kuba

Na stránkách MNK mne zaujaly především některé pokusy o interpretaci historických skutečností, např. označení Cyrila a Metoděje za "zakladatele slovanské duchovní kultury." Domnívám se, že mezi slovanskými národy existuje takové množství rozdílů, že lze stěží mluvit o jednotné duchovní kultuře. (Zkuste srovnat např. náboženské poměry v Polsku a Rusku.)

Citace z mírové smlouvy ze Saint-Germain-en-Laye, na niž se MNK odvolává, mluví o "národech Čech, Moravy a části Slezska", tedy o národech, obývajících uvedená území - není zde žádná výslovná zmínka o moravském národu.

Dále se na webu MNK bez jakéhokoliv kontextu dozvídáme, že "v 11. století dobyli Moravu Přemyslovci". O předchozí polské nadvládě a dalších okolnostech se autoři nezmiňují.

A podobných zjednodušujících tvrzení lze najít víc, což dokládá starou známou pravdu, že výklad dějin se dá vždy přizpůsobit ideologii. To se ovšem netýká jen MNK, jejíž bezesporu zajímavé záměry nehodlám tímto komentářem nijak shazovat.

Problém je podle mého mínění hlavně s mýty ze starších dějin, jelikož mnohé legendy, týkající se novodobé historie mohou být na základě pramenů zpochybněny či vyvráceny (ačkoliv ve veřejném povědomí nezřídka zůstávají pevně zakotveny legendy, které historikové dávno popřeli), zatímco pro středověké období máme k dispozici mnohem méně pramenů, což stěžuje interpretaci některých dobových jevů. V českém prostředí lze tuto skutečnost nejlépe ilustrovat na příkladu svatováclavského mýtu (viz např. Placák, Petr: Svatováclavské milénium).

Nyní bych se však rád vrátil k otázce národní identity a cyrilometodějské tradice. Je vskutku pozoruhodné a značně paradoxní, že českomoravské prostředí dosud zdůrazňuje a někdy nadhodnocuje vliv této misie, přestože po dobu delší než tisíciletí se naše země vyvíjela pod politickým a náboženským vlivem západu. (Tím nemyslím pouze katolicismus, i reformační myšlenky k nám přicházely ze západu.) I v dnešní době náš národ s oblibou zdůrazňuje svou přináležitost k západní kultuře a často má tendenci udržovat rezervovaný přístup k Rusům a jižním Slovanům.

Tím nechci znehodnocovat vliv cyrilometodějské misie, která měla ve své době nesporný politický a kulturní význam, pouze chci na tomto příkladu demonstrovat, jak paradoxními způsoby se mohou utvářet národní mýty a stereotypy.

Zatím,
Kuba

P.S. Připravuji v první dubnovém týdnu projekci polského filmu "Křižáci": Všichni zájemci jsou zváni!

Z tohoto hlediska bychom měli vést naši diskuzi: Chtěl bych se tě zeptat: Co pro tebe vlastně pojem národ znamená? A má dnes nějakou validitu? Jak máme chápat snahy některých politiku hájit zájmy národní ČR?

Nejsem si vědom toho, že bych tu nějak výrazně vystupoval proti mýtům obecně, pouze jsem konstatoval, že tyto mýty existují a že je tudíž musíme mít na zřeteli.

Rovněž jsem nikdy netvrdil, že se se mýty týkají především starších dějin. Chci pouze upozornit na to, že ke starším a novějším mýtům je potřeba přistupovat odlišným způsobem (viz 1.4). O tom, že si každá kultura vytváří své mýty a stereotypy, rozhodně nepochybuji.

K tomu Polsku: Nikdo zde nemluvil o "orientálním charakteru polských elit a kultury", nicméně stojím si za svým tvrzením, že do Polska v minulosti pronikalo více východních vlivů než do českých zemí. Ohledně západní orientace polských elit v 18. a 19. století jednoznačně souhlasím. (Tato orientace ostatně vychází mimo jiné i ze zmiňovaného polského katolictví.) Kdybychom chtěli jít do detsilů, bylo by potřeba zohlednit to, že národ není tvořen pouze elitami a že situace v jednotlivých částech Polska (které v 19. století neexistovalo jako jednotný stát) se výrazně lišila.

Nemám ovšem v úmyslu tady podrobně debatovat o poměrech v Polsku, v příspěvku 1.6 mi šlo pouze o to, abych krátce nastínil některé rozdíly v kulturním vývoji států střední a východní Evropy.

Jinak toho Řezníka bych si mile rád přečetl, jeden kolega mi slibuje jeho zapůjčení už delší dobu.

Co se týče "národa", považuji vnímání tohoto pojmu za krajně subjektivní. Přináležitost k určitému národu chápu jako výsledek osobního rozhodnutí každého jednotlivce, což se projevuje zejména v eticky smíšených oblastech (nejmenovaný člen výboru budiž toho příkladem ).

Člověk, narozený v určitém národním státě se nemusí nutně identifikovat s národem. I pokud dotyčný jednoduše přijme skutečnost, že je z etického hlediska příslušníkem určitého národa, ještě to neznamená, že jej k národu váže pocit sounáležitosti.

Na druhou stranu známe příklady, kdy se imigranti či potomci imigrantů zcela identifikují nejen se státem, do něhož se přistěhovali, ale také s příslušným národem.

Z etnografického hlediska sice můžeme definovat národ na základě společného jazyka, dějin, kultury, území atd., nicméně příslušnost jedince k národu je podle mě značně subjektivní záležitostí, nehledě na to, že musíme rozlišovat mezi vztahem člověka ke státu a k národu (a tudíž také mezi patriotismem a nacionalismem).